Věřte tomu nebo ne, ale vždy jsem patřil k obhajcům policie. Nikdy jsem s policií neměl problém a když už jsem náhodou někde platil pokutu (sám tomu nevěřím, ale je to tak – občas páši nějaký ten přestupek 😉 ), vždy vše proběhlo korektně. Tudíž jsem informace o tom, jak někoho policie hrozně a nespravedlivě buzerovala, bral zpravidla s určitou rezervou. Říkal jsem si, je to v lidech. Je-li jednání z mé strany korektní, je i jednání ze strany policie korektní a není problém. Už si to nemyslím. Na vlastní kůži jsem se totiž setkal s případem policejní stupidity.

Parkuji v obousměrné ulici, ve které je povoleno podélné stání na obou stranách. Protože je však silnice velmi úzká, už desetiletí se zde parkuje tak, že auta na obou stranách silnice najedou koly na obrubník, aby se ulicí dalo bez problému projíždět – na každé straně se tak uštetří nějakých 20-30 centimetrů a průjezd je díky tomu bezproblémový (i když je silnice obousměrná, dvě auta se nevejdou, jede-li někdo v jednom směru, auta v druhém musí čekat). V parkovaní koly na obrubníku není žádný problém a k omezování chodců tím rozhodně nedochází, protože chodníky jsou na obou stranách silnice velmi široké (tak dva metry každý), navíc na ně z druhé strany plynule (bez vyvýšení) navazuje asi 10 metrů široký travnatý pás, za kterým teprve stojí domy. Na trávnících v podstatě nic neroste, na celém úseku silnice jen pár nevelkých okrasných keřů a pár stromů (většinou ne hned u chodníku). Nikdy tedy nebyl problém. Auta chodníky (zcela nevytížené, protože se po nich pohybuje jen pár místních) vůbec neblokovala a i kdyby se někdo postavil doslova na celý chodík, chodci by měli pořád kvantum místa překážku bezpečně obejít po udržovaném trávníku.

Parkování takto fungovalo už opravdu dlouhá léta – na prakticky stejné adrese jako bydlím dnes já, už před mým narozením bydlíval jeden můj blízký příbuzný, takže jsem od dětství místo navštěvoval a pamatuji si, že se zde takto parkovalo vždy. Vzhledem k tomu, že v ulici je leta i služebna městské policie, stání na chodníku se bralo za policisty „posvěcené“. Ale jen do teď. Nyní se totiž nějaký policejní jouda rozhodl, že zákon je zákon a na chodníku se prostě neparkuje. Takže celá ulice dostala za stěrač lístečky – ano, hádáte správně, i já 😉 . Takto se v ulici parkuje dnes, červenou čarou jsem vyznačil, jakou část chodníku auta zabírala dřív:

Kdyby se idiotský rozdavač lístečků a strážce pořádku a přesného dodržování zákonů v jedné osobě před svým činem alespoň malinko zamyslel, tak by mu muselo dojít, že řidiči tak nestojí ze zlovůle a snahy nerespektovat zákaz stání na chodníku. No, co dodat. Kvůli policejní idiocii dnes v ulici všichni stojí vzorně, takže se dá sotva projet a o ulámaná zrcátka nebude nouze. Jestli jsem až dosud věřil, že policistě nejsou blbci, teď jsem minimálně na jednoho kreténa v jejich řadách narazil. Stálo mě to tři stovky, ale čert vem tři stovky, stálo mě to totiž i důvěru v policii. Neříkám, že teď začnu automaticky každěho policistu považovat za blbce, ale rozhodně budu obezřetnější. Lidská blbost zase oslavila úspěch.

Osobně myslím, že obecný zákaz parkování na chodníku je nesmyslný, velmi totiž závisí na místních podmínkách a zakážeme-li něco globálně, dosáhneme jen toho, že v řadě případů z lidí uděláme blbce. Opravdu je všudypřítomná regulace a nařizování shora nutné? Není! Dokonce je nežádoucí. Nefunguje totiž. A toto je jen jeden docela maličký příklad.