Softwareový gigant Microsoft před nedávnem spustil novou zajímavou službu – Photosynth – takže jsem ji samozřejmě nemohl nevyzkoušet.
Na úvod bych ovšem měl říci, že technologie, která za službou Photosynt stojí, pro mě není nová. Její první aplikace jsem viděl už před pár lety a už tehdy mě viděné nadchlo – z množství 2D snímků totiž bylo možné generovat 3D obraz. To, s čím jsem byl seznámen před časem, vypadalo opravdu převratně – scéna (vyžadující opravdu značný počet fotografií) se sice počítala neskutečně dlouho, ale výsledkem byl skutečný 3D model sestavený z milionů bodů získaných z jednotlivých fotografií. Není divu, že jsem Photosynth vyzkoušel při první příležitosti…
Zcela otevřeně ovšem říkám, že komerčně spuštěný Photosynth mě (trochu) zklamal. To co dal Microsoft k dispozici má totiž jen minimum společného s tím, co jsem viděl před časem. Photosynth si nehraje na skutečné vytváření 3D obrazu, nabízí pouze “poslepování” vícero snímků do jednoho, takže výsledek působí (přinejlepším) “jakože” 3D dojmem. Není to co jsem čekal, ale věřím, že veřejně přístupný Photosynth je jen odvarem toho, co je skutečně možné z 2D fotografií rekonstuovat, takže se časem možná dočkáme nějaké vylepšené verze, která přechod “2D fotografie na 3D model” posune zase o kus dál. I tak Microsoftu za spuštění této služby tleskám. Vždy jsem si totiž na dovolených rád fotil fotky, které poskládané vedle sebe poskytovaly panoramatický pohled. Nyní, díky Photosynthu, se konečně mohu “za roh” podívat plnohodnotně. Synthy tak zřejmě v budoucnu budu vytvářet docela často. Prvních pár, u kterých jsem podepsán jako autor, najdete zde – nutno ovšem podotknout, že jde zatím jen o zkušební synthy z fotek, které jsem měl k dispozici z minula a u kterých jsem při focení nepředpokládal, že bych je kdy tímto způsobem skládal dohromady. Skutečný test Photosynth čeká, až budu mít k dispozici série fotek nafocených právě za účelem publikace v Photosynthu.
. Narozdíl od jiných podobně “postižených” ale obvykle mívám problémy s rychlou inovací. Pro novinku se nejprve nadchnu, ale brzy pak většinou zjistím, že jí vlastně k ničemu nepotřebuji (jako např. v případě mp3 přehrávače) a nemám tak důvod inovovat, nebo si naopak na první model, který si pořídím, zvyknu a nemám vůbec chuť inovovat 
). Podobně tomu bylo s digitálním foťákem – pořídil jsem jej v době, kdy je málokdo bral vážně, ale mám toho stařečka dodnes – což vysvětluje mizernou kvalitu fotek na těchto stránkách 
) a podobných parametrů, takže výběr se dá omezit na líbí-nelíbí. Nakonec jsem se rozhodl pro tohoto modrého krasavce:
