No, uznávám, že ten titulek vypadá šíleně, ale je to opravdu tak 
. Právě proběhnuvší víkend (prodloužený) jsem s přítelkyní trávil na Šumavě. Konkrétně v hotelu Vydra v Srní. A jak praví titulek, cestoval jsem do jižních Čech prostřednictvím cestovní kanceláře… 
Když jsme před nedávnem s přítelkyní odjížděli nadšení z Europa Parku, řekli jsme si, že se tam musíme někdy v budoucnu vrátit. V Evropě ovšem není jen Europa Park, takže než se do něj vrátíme, chtěli jsme vyzkoušet i další zábavní parky. Jejich výběr ovšem není ani zdaleka tak velký, jak by se mohlo zdát. Pokud totiž vezmeme v úvahu, že park musí být dostatečně blízko, aby se dal navštívit během víkendu a zároveň dostatečně „velký“, aby se zde dokázal celý den bavit i dospělý, vyjde nám, že jedinou alternativou pro Europa Park je italský Gardaland.
Podobně jako v případě Německa, i do parku v Itálii dojedete z Prahy komplet po dálnici, což je pro rychlé cestování ideální 
. V případě Gardalandu je to obzvláště důležité, protože je ještě o kus dál než Europa Park a po normálních silnicích by byl na víkend nedosažitelný – díky bohu za dálnice s neomezenou rychlostí v Německu.
(více…)
Uplynulou sobotu jsme s přítelkyní zavítali na prohlídku do obce Žleby. Důvodem byl nádherný zámek, který v katastru obce stojí (a nese její jméno) a také docela maličká ZOO, která si ovšem říká ukázková obůrka. V sobotu odmítám vstávat brzo, a to zvláště, když jde o prázdninovou sobotu . To ale v případě tohoto výletu nevadí, protože vyrazit z Prahy kolem poledne je pro návštěvu Žleb ideální . Jak jsem měl totiž zjištěno, v obůrce vždy ve 12:00 a 15:30 probíhá krmení bílých jelenů, u kterého jsem samozřejmě nemohl chybět . Když vyrazíte z Prahy v poledne, jste ve Žlebech tak akorát na procházku kolem zámku, pečlivou prohlídku obory a následně právě výše zmíněné představení . Než se však dostaneme ke krmení, tady je pár obrázků z obory:
Půl čtvrtá se blíží a jeleni se už ženou ke krmelci.
Některé víkendy jsou akčnější, některé poklidnější. Tenhle rozhodně patřil k těm klidnějším . V sobotu byla vrcholnou akcí návštěva kina IMAX, konkrétně filmu – nebo spíš dokumentu – Mumie 3D: Tajemství faraonů (oficiální stránky filmu) a na neděli připadla návštěva sestřenice mé přítelkyně, které se nedávno narodila holčička.
Film nebyl špatný, ale pokud se člověk o starověk trochu zajímá, nic moc nového se nedozví 
. Nicméně, IMAX mám rád, má pro mě zvláštní kouzlo, takže jsem návštěvy nelitoval.
(více…)
Auto and Cestování and Osobní 22:30:00
Netajím se tím, že „koupit“ mě reklamou je poměrně snadné. Na reklamní letáky slyším a je-li nabízený produkt jen trochu atraktivní, netrvá dlouho a musím jej mít. Nejinak tomu bylo i v případě tohoto „propagačního“ článku. Autor v něm popisuje svůj pobyt v německém zábavním parku Europa Park a já po přečtení vět jako „Z anatomické sedačky “vesmírného” stroje lezli skoro po čtyřech. A každý druhý z nich byl pěkně zelený v obličeji.“ věděl, že tohle chci otestovat na vlastní kůži 
.
Takže jsme se s přítelkyní domluvili a nejbližší víkend, který se nám oběma hodil se vydali do Němec. Původně jsme měli v plánu ubytovat se přímo v Rustu, tedy vesničce, ve které se Europa Park nachází. Obeslal jsem ovšem tři různé penziony a neuspěl ani v jednom . Všude bylo v požadovaném termínu plno. Takže jsem se rozhlédl víc po okolí a uspěl jsem v sousedním Ringsheimu. Do Europa Parku je to odtud necelých pět kilometrů, takže pohoda . Penzion, kde jsme nakonec spali – Gästehaus Weber – byl dokonce levnější než cokoli, co jsem zkoušel rezervovat v Rustu, takže i v tomto ohledu naprostá spokojenost.
Že jsme to z místa ubytování do parku opravdu neměli daleko je dobře vidět na druhé fotce, kterou jsem pořídil z okna našeho pokoje.
(více…)
Posledních pár let se většinou snažím čas organizovat tak, abych si v průběhu léta mohl dopřát dva týdny volna někde u moře. Letos se ovšem věci seběhly trochu jinak, takže bylo nutné absolvovat „hlavní“ dovolenou „v předstihu“. Brzy ráno 8. června jsme se tak s přítelkyní ocitli na ruzyňském letišti, kde jsme nasedali na letadlo směr ostrov Rhodos. Před námi bylo čtrnáct prosluněných dní u Egejského moře.
I když bych si mohl dovolenou zorganizovat přes internet, jezdím už asi šest let na „odpočinkové“ dovolené u moře s cestovkami – zatím jsem byl pokaždé s jinou a zatím jsem si nikdy na žádnou nemohl stěžovat, takže zřejmě u tohoto zvyku vydržím i nadále. Často mi ovšem poněkud vadilo „načasování“ zájezdů, kdy na místo přiletíte např. v noci a odlétáte třeba pozdě odpoledne. Jasně, cestovky za to tak úplně nemohou, letové plány jsou letové plány (když o tom tak přemýšlím, tak jsem zatím vždy na dovolenou s cestovkou letěl), ale asi mi dáte za pravdu, že není nic příjemného muset se někdy kolem desáté, či jedenácté ráno vystěhovat z hotelového pokoje a pak čekat do pěti odpoledne než pro vás přijede autobus 
, aby vás odvezl na letiště. Letos bylo vše jinak. Na letišti byl sice sraz v ne zrovna příjemném čase – v půl čtvrté ráno, ale dík tomu jsme na Rhodu přistávali krátce po deváté a v deset už jsme byli pohodlně v hotelu a mohli tak celý den trávit u moře. Odlet zpět do Prahy pak byl v deset ráno, takže poslední den jsme si sice museli malilinko přivstat, ale dali jsme si v klidu snídani a těsně po deváté jsme se bez shonu vystěhovali z pokoje a hned poté nás už odvážel autobus na letiště. Tak přesně takhle mi to vyhovuje 
.
A kde jsme tedy dovolenou trávili? Jak jsem již uvedl, bylo to na řeckém ostrově Rhodos, konkrétně v letovisku Iálissos a ještě konkrétněji v hotelu D’Andrea Mare. A měli jsme se opravdu báječně…
První, druhý i všechny další dojmy z hotelu byly prostě skvělé. Dostali jsme krásný pokoj v „klidném“ křídle (tedy křídle bez restaurace) v druhém (a v tomto křídle zároveň nejvyšším) patře s úžasným panoramatickým výhledem na moře přes zahradu a bazén. Ostatně, pokochejte se sami:
Auto and Cestování and Osobní 22:30:00
K narozeninám jsem letos dostal opravdu parádní dárek – žádný měkký balíček – navigaci Garmin nüvi 660 FM. Asi jsem byl nějak extra hodný, či co . Sebekriticky totiž říkám, že takhle hodnotný dárek si vůbec nezasloužím. Ale radost mi udělal obrovskou, to zas jo. Elektronická udělátka jsou totiž moje nejoblíbenější hračky a navigaci jsem se chystal kupovat už nějakou dobu. Nemusím tedy asi popisovat, že jsem v „mašince“ začal hned hrabat a pár dní se mnou nebyla řeč .
Za cíl dnešního výletu jsme zvolili zámek Kačina nedaleko Kutné Hory.
Na zámku si můžete prohlédnout Muzeum českého venkova – to je přístupné samostatně bez průvodce – a samozřejmě také interiéry, do kterých se ovšem dostanete jen s průvodcem. Absolvovali jsme obě prohlídky, ale vzhledem k tomu, že v interiérech není dovoleno fotografovat, snímky mám jen z muzea.
Až u samých hranic Česka, co by kamenem dohodil do Německa, leží víska zvaná Hřensko, vstupní brána do Národního parku České Švýcarsko, který jsme si zvolili za včerejší turistický cíl. Absolvovali jsme takový nenáročný pochoďák z Mezní Louky na Pravčickou bránu. Bohužel, fotek tentokrát moc nemám. Ne že bych býval nechtěl fotit, ale někdo (kdopak to jen mohl být? ) vyndal z foťáku paměťovou kartu a zapomněl si ji vzít. No a do vnitřní paměti fotoaparátu, která má pouhých 8 MB, se toho opravdu moc nevejde . Jasně, mohl jsem ještě fotit mobilem, ale byl to výlet a ne domácí úkol z fotografického kroužku , takže jsem se tentokrát jen kochal…
Jsou sice lidé, kteří tvrdí, že „v Praze je blaze“, ale já s tím nesouhlasím. A když je nějaká příležitost, snažím se vypadnout někam ven. Moji ženskou polovinu napadlo, že bychom si mohli udělat prodloužený víkend na Slovensku…
Organizovat dopředu pobyt na Slovensku bych považoval za ztrátu času, takže jsme se 1. května prostě sebrali a vyrazili. Ubytování jsme hledali až na místě v Terchové – a nebylo to úplně bez problému. Neuspěli jsme ve čtyřech penzionech – všude bylo plno. Pátý pokus ovšem vyšel a tak jsme po tři nadcházející dny našli útočiště v příjemném penziónu Montana.
(více…)
