No, uznávám, že ten titulek vypadá šíleně, ale je to opravdu tak 
. Právě proběhnuvší víkend (prodloužený) jsem s přítelkyní trávil na Šumavě. Konkrétně v hotelu Vydra v Srní. A jak praví titulek, cestoval jsem do jižních Čech prostřednictvím cestovní kanceláře… 
Ne, opravdu jsem se nezbláznil 
. A opravdu to není tak, že bych si víkend na Šumavě nedokázal zorganizovat sám. Jenže… Přítelkyně kdesi přišla k dárkovým poukazům cestovní kanceláře Tomi Tour v celkové hodnotě 4 000,- Kč (nějaký bonus v práci či co). No a když vám někdo daruje čtyři tisícovky, bylo by škoda je jen tak vyhodit. Původně jsme si říkali, že bychom si za poukazy koupili letenky a udělali si víkend třeba v Paříži nebo nějakém jiném pěkném městě, ale ukázalo se, že dárkové šeky nejde na nákup letenek použít 
. Už jsem si zoufal, že poukazy (platné jen do konce letošního roku) přijdou vniveč, když jsem si na stránkách Tomi Tour všiml, že organizují i dovolené v Čechách. Tedy – organizují – to je trochu silné slovo . Kancelář vám prostě je schopna zarezervovat pokoj v jednom z pár smluvních hotelů někde v Čechách nebo na Slovensku (třeba na Šumavě je to asi sedm hotelů) a o vše ostatní (včetně dopravy) už se musíte postarat sami. Jelikož jsme letos už na Slovensku byli, padla volba na Šumavu. Po náročném výběru volbu vyhrál hotel Vydra v Srní. Cestovce jsme odevzdali poukazy a navrch tři stovky a na oplátku jsme získali pobyt ve zvoleném hotelu od čtvrtka do neděle – a, uznejte, prodloužený víkend na Šumavě v celku slušném hotelu za bratru tři stovky je opravdu slušná nabídka… takže pohodička .
Ve čtvrtek jsem si tedy vzal po obědě v práci volno a odpoledne jsme vyrazili do šumavských hvozdů. Ten den nám počasí ještě přálo. Říkám ještě, protože dál bude bohužel hůř . Cestou jsme se stavili na hradě Rabí, vyzkoušeli zde střelbu z luku a kuše a v pozdním odpoledni pak dorazili do hotelu. Tady nás čekalo příjemné překvapení, protože tu byli ubytovaní naši známí. Večer tak proběhl ve znamení dobrého pití a drobného hazardu .
Bohužel, v pátek se počasí rozhodlo ukázat nám svou nevlídnou tvář. Nebyl bych to však já, abych se nechal otrávit . Vždycky říkám – jaký si to uděláš, takový to máš – a počasí na to nemá vliv. Původně jsme měli v plánu udělat si během víkendu pár výšlapů a dát si trochu do těla, ale vzhledem k počasí jsme realizovali plán B. Ráno jsme se zastavili v Sušici, pořídili slušivé pláštěnky a jali se objíždět hrady v okolí. Zámek v Hrádku u Sušice je sice moc pěkný, ale bohužel zavřený.
To Velhartice už byly naštěstí otevřené. Absolvovat tu můžete celkem tři okruhy – ten po hradě sice není úplně vhodný za deštivého počasí, ale s trochou tolerance se zvládnout dá . Promítání a zámek už jsou na počasí nezávislé (ale v zámku se zase nesmí fotit – co to sakra je za dementní pravidlo na většině zámků v Česku? 
).
Další zastávkou se stal Kašperk. Vzhledem k tomu, že od parkoviště je k hradu třeba přeci jen urazit kousek cesty, deštivý den není úplně ideální čas na prohlídku, ale – na druhou stranu – v pláštěnce to nebyl problém. Ostatně, to že bylo deštivo, mělo jednu velkou výhodu, na jinak placených parkovištích se evidentně nechtělo nikomu sedět, takže byla zdarma . Jak jsem řekl, déšť sice není při návštěvě Kašperku příjemným společníkem, ale dá se snést. Co vadilo víc, byla děsivá mlha . Takže návštěva hradu byla poněkud přízračná 
. I tak ovšem stála za to .
Večer se opět nesl ve znamení mírného hazardu a ostřejšího pití . Prozradím jen, že mám evidentně štěstí v lásce . V sobotu ráno jsme se nanovo probudili do deštivého dne. Plán B se tedy opět stal hlavním plánem dne. Dopoledne jsme si pro zahřátí dali turnájek v ping pongu a pak jsme vsadili na divokou kartu a rozhodli se navštívit hrad Klenová, o jehož existenci jsme do té doby neměli ponětí. A sázka se vyplatila. V Klenové totiž najdete opravdu působivou zříceninu hradu spolu s méně působivým, ale i tak zajímavým, zámkem.
Po návštěvě Klenové jsme znovu zamířili do Sušice. Tentokrát bylo naším cílem zdejší muzeum s unikátním betlémem, který vám každou hodinu ukáží v pohybu.
V podvečer se počasí konečně umoudřilo a přestalo pršet. Byl čas nazout pohory .
Auto jsme zaparkovali v Prášilech (už sice nepršelo, ale bylo pořád dost hnusně, takže opět zdarma) a s krátkou zastávkou ve zdejší botanické zahradě jsme zamířili k Prášilskému jezeru. Dík relativně pozdnímu času a nejistému počasí jsme u jezera byli úplně sami a mohli si tu v klidu vychutnat podvečerní pohodu. Jen nás moc mrzelo, že jsme neměli nic k jídlu pro zdejší loudivé kačenky .
Večer v hotelu jsme si pak dopřáli na rovnou hodinku saunu. Jó, to se to pak krásně spalo .
Neděle byla naším posledním dnem na Šumavě a počasí se konečně trochu umodřilo. Po obloze sice sem tam přeplul tmavý výhružný mrak, ale jinak bylo vcelku hezky. Ráno jsme tedy vyrazili na krátkou procházku po okolí hotelu…
… a následně, po zvážení všech pro a proti, jsme se rozhodli pro návštěvu rozhledny Poledník – k cestě jsme ale nezvolili cestu přes Prášilské jezero, anžto jsme jej navštívili včera. I tak ovšem od parkoviště k Poledníku absolvujete trasu dlouhou 10,5 km a překonáte převýšení 425 m.
No, zpátky z Poledníku na parkoviště by to logicky mělo být také 10,5 km , že? Jenže, to by člověk nesměl mít přítelkyni . Ta totiž nemohla z hlavy pustit kachničky od Prášilského jezera, které jsme museli předchozího dne zklamat. Takže na zpáteční cestě z Poledníku mě “donutila” udělat odbočku právě k Prášilskému jezeru a ty malé potvory nakrmit rohlíky, které ráno bůh ví kde splašila . No, byly to dva další kilometry pochodování navíc, ale je fakt, že ty potvůrky měly radost. Po návratu k autu nezbylo než udělat Šumavě pá pá a upalovat do Prahy – večer nás totiž na Hradě čekalo představení v rámci Shakespearovských slavností. Ale o tom až v dalším článku . A protože jsem to ještě neřekl, dodávám, že to byl úžasný víkend a přihazuji svůj tradiční důkaz, že jsem “tam” opravdu byl .
Kompletní galerii veřejných fotek (161 ks) najdete zde.
