Europa Park neděle, čnc 13 2008

Netajím se tím, že „koupit“ mě reklamou je poměrně snadné. Na reklamní letáky slyším a je-li nabízený produkt jen trochu atraktivní, netrvá dlouho a musím jej mít. Nejinak tomu bylo i v případě tohoto „propagačního“ článku. Autor v něm popisuje svůj pobyt v německém zábavním parku Europa Park a já po přečtení vět jako „Z anatomické sedačky “vesmírného” stroje lezli skoro po čtyřech. A každý druhý z nich byl pěkně zelený v obličeji.“ věděl, že tohle chci otestovat na vlastní kůži .
Takže jsme se s přítelkyní domluvili a nejbližší víkend, který se nám oběma hodil se vydali do Němec. Původně jsme měli v plánu ubytovat se přímo v Rustu, tedy vesničce, ve které se Europa Park nachází. Obeslal jsem ovšem tři různé penziony a neuspěl ani v jednom . Všude bylo v požadovaném termínu plno. Takže jsem se rozhlédl víc po okolí a uspěl jsem v sousedním Ringsheimu. Do Europa Parku je to odtud necelých pět kilometrů, takže pohoda . Penzion, kde jsme nakonec spali – Gästehaus Weber – byl dokonce levnější než cokoli, co jsem zkoušel rezervovat v Rustu, takže i v tomto ohledu naprostá spokojenost.

Že jsme to z místa ubytování do parku opravdu neměli daleko je dobře vidět na druhé fotce, kterou jsem pořídil z okna našeho pokoje.

Původně jsme měli v úmyslu oba v pátek skončit v práci trochu dřív, dát si sraz na Andělu a ve čtyři vyrazit. Jak to tak bývá, samozřejmě jsem ještě odpoledne musel v práci řešit naléhavý problém, takže jsme nakonec garáže smíchovského marketu Tesco opouštěli až v pět odpoledne. Drtivá většina cesty ovšem vede po dálnici, takže jsem nepředpokládal problém. Navíc tento výlet sloužil jako zatěžkávací zkouška nové navigace a nemuseli jsme se tedy obávat ani žádného bloudění. Cesta zpočátku ubíhala krásně, ale bohužel, ještě před německými hranicemi se spustil prudký liják a nechtěl-li jsem riskovat, musel jsem zvolnit. Počasí nám na cestu bohužel nepřálo ani nadále. Místy se sice vyčasovalo, ale jinde poprchávalo, takže cesta neubíhala tak rychle, jak bychom si bývali představovali. Pro jistotu jsme v hotelu upozornili, že asi dorazíme až později. Déšť ovšem nebyl jedinou „překážkou“ na cestě. Byl pátek večer a provoz byl velmi hustý, místy dokonce tak hustý až se doprava zcela zastavila. A tady musím pochválit navigaci, příjem dopravních informací (jak jsme si nezávisle ověřili z rádia) a naplánování alternativní trasy fungoval na jedničku bez jediného zásahu „obsluhy“ . Dík ucpaným dálnicím jsme tedy část trasy absolvovali po místních komunikacích přes vesnice. I když jsme tak ušetřili čas proti stání v zácpách, ztratili jsme čas proti původně plánovanému „volnému“ průjezdu. Na místo jsme tedy dorazili až kolem půl jedenácté. V penzionu naštěstí nebyl žádný problém a pokoj byl náležitě útulný, takže jsme se mohli v klidu vyspat před sobotním dováděním .

Ráno jsme ani nemohli dospat, takže jsme jen rychle zhltli snídani a vyrazili směr Europa Park. Na parkovišti už bylo docela plno a ke vchodu se valily davy lidí. Pokladen byl naštěstí dostatek, takže během pár minut jsme byli vevnitř. Pro úplnost dodám, že dospělého stojí vstup 31,50 euro a další 4 euro v parku necháte za parking. Pak už nemusíte platit nic. Alespoň co se atrakcí týče . V samotném areálu ovšem krom atrakcí na každém kroku narazíte na spoustu dalších lákadel – ať už jde o nejrůznější suvenýry, vaše fotografie z horských drah či občerstvení – a tudíž se vyplatí počítat s tím, že návštěva se ještě o něco prodraží. Ale pojďme k tomu, kvůli čemu jsme zde – k atrakcím.

Podotýkám jen, že přímo v textu budu jméno atrakce dávat formou odkazu na stránky Wikipedia, které se dané atrakce týkají (pokud existují) a pod odstavcem věnovaným dané atrakci pak odkaz na oficiální stránky atrakce a odkaz na záznam v RCDB pro podrobnější informace.

POZOR! Vzhledem k tomu, že u některých atrakcí je důležitým prvkem i moment překvapení, upozorňuji, že v textu níže najdete i prozrazení některých z těchto překvápek. To jen, aby se pak na mě někdo po přečtení nezlobil .

Abychom si udělali o parku představu, jako první míříme na 75 metrů vysokou vyhlídkovou věž Euro-Tower. Rozhled po okolí je opravdu pěkný a alespoň si uděláte představu, kde co v parku je.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

První navštívenou (skutečnou) atrakcí se ovšem stává Schweizer Bobbahn, na který jsme zamířili z Euro-Tower. Jde o vcelku běžnou horskou dráhu, ale přece nebudeme hned začínat tím nejlepším, co park nabízí . Poněkud nezvyklé je pouze sezení. Ve vozíčcích se jezdí po dvou za sebou – jako v bobu. Člověka před sebou tak máte vlastně v náručí a je-li to dívka, je to ideální . Nezvyklé je i to, že většinu jízdy se vozíčky nepohybují po kolejích, ale v „bobové“ dráze, takže trajektorie není pokaždé úplně stejná. Žádnou nervydrásající zábavu od této dráhy ovšem samozřejmě nečekejte. Nicméně, za nápad s jízdou v „korytu“ dávám tři hvězdičky.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Euro-Mir. Tak přesně takový název má druhá dráha, kterou navštěvujeme. Celá atrakce má „kosmický“ nádech a dopředu prozradím, že v konečném účtování se nám líbila nejvíce. Už vstupní hala s dunícím technem osvětlená „černým“ světlem slibuje netradiční zážitek. Ve vozíčcích se sedí zády k sobě, což dává tušit, že část cesty absolvujete pozadu. A je to tak, nejedná se totiž o úplnou klasiku, kde má vozík pevnou polohu vzhledem k dráze, ale místa k sezení během jízdy rotují (nikoli však volně, k rotacím dochází jen v některých částech dráhy). Vozíky nejprve stoupají tmou uvnitř jednoho z válců, kolem kterých se pak prohánějí vně směrem dolů. Pokud chcete – jako my – zažít efektní rozevření vrat na vrcholu dráhy a vjezd do volného prostoru z první ruky, posaďte se při nasedání do prvního vozíku zády ke směru jízdy. Dík rotování při stoupání tak vyjedete ven čelem. Naopak pro vychutnání jízdy po zadu je nejlepší se při nasedání posadit do posledního vozíčku po směru jízdy. Dík rotování pak nejrychlejší padáky dráhy absolvujete zády ke směru jízdy a nekoukáte přitom nikomu do vyděšeného obličeje. Euro-Mir sice není nejrychlejší, ale díky kombinaci rotování vozíku v zatáčkách nad „propastí“, jízdy popředu a pozadu je v rámci Europa Parku atrakcí z mého pohledu nejvíce adrenalinovou. Dávám pět hvězdiček.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Europa Park to je nepřeberné množství atrakcí, takže nemáte šanci během jednoho dne zvládnout všechny. Vyplatí se ovšem zkusit i atrakce, které na první pohled nejsou hlavními taháky. My jsme se takto ocitli na Abenteuer Atlantis. Netušíme do čeho jdeme… vidíme přijíždět náš dvoumístný vozík… a už víme ! Každý má před sebou „pistoli“ a počítadlo. Ano, tady jde o párovou střílečku v „podvodním“ světě, kde máte jediný cíl – skolit potvor za víc bodů než váš soupeř. Vozík se sám pohybuje vpřed, vy však máte k dispozici joystik, kterým můžete řídit jeho rotaci – pro lepší polohu pro střelbu. Jasně, je to celé úplná blbina, ale taky je to sranda a musím říci, že nám se jízda moc líbila. I proto jsme se k této atrakci (jako jedné z mála) odpoledne ještě jednou vrátili. Plný počet hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

A frčíme dál. První vodní atrakce – Poseidon. A první dlouhé čekání. Pak ale přijíždí naše lodička, takže obsazujeme první řadu (jak jinak) a jedeme. První část trasy poklidně proplouváme efektními kulisami, ale než se nadějeme, už se z vody noří koleje a my stoupáme vzhůru… a fofrem zase letíme dolů… doprava, doleva a šplouch – plnou parou vlítneme zpátky do vody, která stříká v divokých gejzírech okolo . Nějaké větší zmáčení ale nehrozí. Následuje další poklidná pasáž po vodě, další stoupaní a efektní dojezd – poslední „pád“ totiž vede rovnou do jeskyně plné mlhy, takže netušíme, kam vlastně jedeme. Z jeskyně pak vylítneme přes drobný kopeček znova do vody. Ani u této dráhy nehledejte žádný extra adrenalin, ale kombinace horské dráhy a projížďky lodičkou spolu s dvěma efektními přistáními ve vodě má své nepopiratelné kouzlo, takže i zde dávám plný počet hvězdiček.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Nejvíce radosti přinášejí věci, od kterých nic moc nečekáte. Při odchodu z Poseidona jsme si všimli atrakce zvané Fluch der Kassandra. Netušili jsme sice oč se jedná, ale nebyla zde žádná fronta, takže – proč se nepodívat ? Obsluha nás pouští do místnosti, která připomíná starověkou knihovnu. Je tu jen pár zavřených dveří a jinak nic. Rozhlížíme se a netušíme, co se bude dít. Přemýšlíme, zda se jedná o nějaké podivné bludiště a máme hledat cestu ven. Místnost se přitom pomalu plní dalšími příchozími. Pak se otvírají jedny z dveří a my procházíme do další místnosti, kde je několik řad lavic orientovaných proti sobě. Usedáme do nejvyšší z nich a pořád netušíme co nás čeká. A pak se nestačíme divit. Dveře se zavírají a my se začínáme otáčet hlavou dolů… No, samozřejmě ne doopravdy . Ve skutečnosti se otáčí místnost kolem nás, samotné lavice se ale také houpou sem a tam, takže iluze je poměrně slušná. Navíc jsou do lavic zabudované různé lekačky (foukání do zátylku, „myši“ probíhající pod zadkem), takže místy nevíte, kde vám hlava „stojí“. Spolu se sugestivní hudbou a přítmím je tak tato atrakce velmi příjemným překvapením – hlavně, pokud jako my netušíte, do čeho vlastně jdete. Za nápad a „překvapení“ dávám čtyři hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Matterhorn-Blitz – Atrakce s asi nejvymakanějším „prostředím“. V Europa Parku se tak nějak předpokládá, že na jednotlivé atrakce budete čekat v dlouhé frontě. Aby čekání nebylo úplně nudné, jsou „čekárny“ zpestřeny různými vizuálními lákadly. V případě Matterhornu se fronta line nejprve kolem a pak skrz nefalšovanou švýcarskou horskou chaloupku. Všude je plno lidí a zvířat (samozřejmě ne živých, ale zato mechanicky pohyblivých), všude je na co koukat. Člověk si skoro říká, že fronta postupuje moc rychle . A už je to tady, nasedáme tradičně do první řady a jedeme… ale počkat… koleje náhle končí! Na rozdíl od jiných horských drah zde do nejvyššího bodu nejste vytaženi, ale i s vozíkem jedete výtahem. A aby to nebylo úplně nudné, výtah nejede vzhůru po přímce, ale po vlnovce, takže se při stoupaní s vozíkem pěkně zhoupnete. Originální! Vlastní dráha je vcelku tradiční a žádné další překvapení vás už nečeká. V tomto případě musím ovšem ocenit vymakané prostředí a vtipné řešení s vytažením vozíku výtahem. Čtyři a půl hvězdičky.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Čas letí, takže nezastavujeme a míříme k další atrakci. Tou je Eurosat. Podle popisu v článku, díky kterému zde jsme, moc netušíme co nás čeká (viz např. „vozíky jezdí doslova všemi směry uprostřed koule – a to dosti trhavě.“). Rozuzlení je snadné. V obří kouli se skrývá další horská dráha. Od ostatních drah se liší tím, že celou cestu absolvujete ve tmě jen mezi probleskujícími světélky. Nápad to není vůbec špatný, bohužel světla je místy o trochu víc než by mělo být, takže člověk vidí, kam jede. To je škoda . Absolutní tma by byla rozhodně adrenalinovější. Na druhou stranu, možná to není možné z bezpečnostních důvodů. Nicméně, za sebe dávám jen tři hvězdičky. Nápad není vůbec špatný, ale provedení trochu pokulhává.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

A je to tady ! Konec blbnutí na „dětských“ dráhách. Před námi se tyčí hlavní atrakce parku – Silver Star. Ta se navíc pyšní označením nejrychlejší dráhy v Evropě. Vozíky dosahují rychlosti 127 km/h a přetížení 4g. Pohledy zdola na dlouhého hada dráhy budí respekt. Rovněž tak futuristické vozíky, v jejichž sedačkách jste přichyceni jen v pase a všechny údy vám volně vlají. A největším zážitkem má být jízda v první řadě… Chápete tedy jistě, že do první řady chceme. A nejsme sami. Jako u jediné atrakce je dokonce u Silver Star oddělena fronta pro první řadu a pro řady zbývající. Čekání na první řadu je tak logicky mnohem delší. V našem případě cca 4x. Těch asi čtyřicet minut, které jsme zde prožili, se nekonečně vleče. Na rozdíl od jiných atrakcí tady kolem fronty na první řadu není nic, čím by se dalo čekání ukrátit. Z jedné strany máte zeď a z druhé můžete koukat na vozíky, které šplhají do nebeské výše se šťastlivci, kteří už mají frontu za sebou. Nic víc tu není, nic víc nevidíte. Konečně jsme na řadě. Poutáme se a vyrážíme. Stoupáme do výšky 67 metrů a pak následuje pád… a stoupaní a další pád a pak ještě několikrát. Vystupujeme, koukáme na sebe a v našich obličejích se zračí zklamání. To má být ono? To má být ten vrchol ? Abych to vysvětlil. Podle popisu jsme čekali, že tohle bude opravdu něco, že to bude naprostá bomba! Skutečnost je ovšem taková, že je to jen trochu rychlejší horská dráha. Takže první dojem: zklamání. Později odpoledne jsme si Silver Star sjeli ještě jednou (tentokrát už ne v první řadě) a shodli jsme se, že jsme si druhou jízdu užili daleko více. Před druhou jízdou už jsme totiž nečekali „jízdu smrti“ ze které většina lidí odchází „zcela zelených“. Proto jsme si naplno vychutnali to, čím tato dráha je – pěkně rychlou horskou dráhou, kde si můžete v klidu zaječet z plných plic a vychutnat si 2 minuty 53 sekund cloumání celým tělem. Dávám čtyři hvězdičky.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Z formule 1 přesedáme zpátky na loď – nebo přesněji – na raft a vrháme se do divokých vod norského fjordu. Fjord-Rafting je projížďkou na obří „pneumatice“ po rozbouřené „řece“. Pokud člověk až dosud zůstal suchý, tady má konečně příležitost se zmáčet . Nečekejte sice nějaký extra adrenalin, ale přesto… tahle atrakce má prostě to správné „něco“. Líbila se moc. Nenechte si ji ujít. Pět hvězdiček.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Další voda – Atlantica SuperSplash. A další nekonečná fronta. Šikovně umístěný stánek uprostřed fronty nás dostává . Dáváme další zmrzlinu – kolikátá, už to dnes je ? Proti Poseidonu, kde se jezdilo v „člunech“ má Atlantica navrch. Tady se totiž cestuje doslova „lodí“. Šplháme vzhůru v první řadě obrovského korábu a na vrcholu nás čeká překvapení. Co se to děje? Celá loď se otáčí! Jenže špatně! Příď míří do volného prostoru a dráhu máme za zády. Pozadu kamsi padáme a stoupáme. Další otočka. Tentokrát koukáme správným směrem. Pod námi se valí vodopád a my jím padáme rovnou do „oceánu“. Dojezdová rychlost i šplouchnutí je ještě větší než v případě Poseidonu. Zpátky do „přístavu“ už loď sice pluje poklidným tempem, ale prostředí poklidné není. Někdo po nás pálí z děla a okolo vystřikují gejzíry vody . Z popisu to možná vypadá efektně, ale ve skutečnosti je celá „jízda“ strašně kraťoučká a vzhledem k délce čekání zcela neadekvátní. Kdybych čekal tak pět minut, dám čtyři hvězdičky, takhle ale musím dát jen 3. Jděte raději na Poseidona.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Alpenexpress Enzian (nebo česky Alpský expres). Tak touhle atrakcí to prý před lety všechno začalo. Původně jsme na ní ani jít nechtěli, protože jsme si říkali, že je to zbytečná ztráta času, ale fronta byla krátká, takže proč ne? Přijíždí historický vláček, nasedáme netradičně někam doprostřed a jedem. A jak už jsem říkal, když člověk nic moc nečeká, přichází často příjemné překvapení. Jízda je příjemně svižná a část trasy navíc vede podzemím, kde můžete pozorovat permoníky, kteří zde v potu tváře dolují drahokamy . Vcelku rychle je tu ovšem zpátky nástupiště. Ale pozor, tohle nemůžeme ubrzdit ! A taky že ne. V alpském expresu projedete totiž dráhu hned dvakrát. Dávám sice jen tři hvězdičky, ale myslím, že vynechávat tuhle atrakci by bylo škoda.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Tiroler Wildwasserbahn – další vodní atrakce. V tomto případě sjíždíte horskou dráhu v nevelké „kládě“. Překvapením je, že část dráhy využívá stejnou „kulisu“- konkrétně „podzemní“ část – jako vedle stojící alpský expres – ten nám také při proplouvání uvnitř hory prosvištěl nad hlavou . Celkově je Tiroler Wildwasserbahn další pěknou vodní atrakcí. Já tu vodu mám asi nějak rád – čtyři hvězdičky.

Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

Momentálně nejnovější atrakcí je Pegasus. Jde o naprosto klasickou horskou dráhu, jen provedení vozíčků je trochu atraktivnější než je běžné. My si – samozřejmě – nenechali uniknout místa hned vpředu, která jsou jako jediná dvě umístěna ve vozíku v podobě koně – Pegase. Tři hvězdičky – jde o novinku, tak bych čekal víc než jen hezké vozíčky.

Záznam v RCDB.
Informace o atrakci na stránkách Europa Parku.

No, a to je vlastně všechno, hlavní atrakce máme za sebou. Park ale ještě nezavíral, takže jsme zvažovali, zda vyzkoušet ještě nějaké další – méně atraktivní – atrakce, ale nakonec jsme si raději vychutnali pár hlavních „bomb“ ještě jednou. V sedm zavírají jednotlivé atrakce i většina restaurací. Byl čas se rozloučit. I když část restaurcí zůstala otevřena, rozhodli jsme se, že se najíme někde mimo park. Nakonec jsme povečeřeli v klidné rodinné restauraci v Ringsheimu a zbytek večera tu u dobrého pití rychle utekl. Shodli jsme se, že jsme v Europa Parku dnes nebyli naposled a máme radost, že celý den bylo počasí tak akorát – nezmokli jsme ani se nepařili.

Na nedělní odpoledne jsme plánovali nějaký výlet po okolí a po obědě poklidný odjezd zpět do Prahy. Bohužel, deštivé ráno zhatilo naše plány. Po krátké poradě jsme ovšem rychle našli náhradní program – automobilové museum v „nedalekých“ francouzských Mylhůzách. Po snídani jsme se tedy rozloučili s penzionem a vyrazili směr Francie. Navigace opět nezklamala a bez problému nás dovedla do cíle. Pokud patříte mezi milovníky čtyř kol, pak vám museum „Cité de l’Automobile, Musée national de l’automobile, Collection Schlumpf“ mohu jen doporučit.

Nádherná sbírka veteránů musí nadchnout každého automobilového nadšence. Jak to tak bývá, prohlídka zabrala trochu víc času než jsme předpokládali a na zpáteční cestě navíc místy pršelo. I tak jsme se ovšem domů dostali včas, abychom se pořádně vyspali před dalším pracovním týdnem .

Na úplný závěr podotýkám, že kompletní galerii fotek z Europa Parku a muzea – celkem 124 fotografií – najdete zde.