Poslední dobou toho mám nějak hodně 
. Ne, to není stížnost , to je jen konstatování. Práce nad hlavu, holky zlobí , takže mě fakt potěšilo, když se mi v pátek (14. 9. 
) odpoledne v mailboxu objevila zpráva od kamaráda, kterého jsem teď pár týdnů neviděl. Samozřejmě jsme se hned dali do řeči (dá-li se vyměňování mailů označit za řeč ) a probírali všechno možné. Mimo jiné došlo i na automobilové novinky a autosalon ve Frankfurtu. Někdy mezi pátou a šestou odpoledne jsem nabušil do klávesnice zásadní otázku: “Tak co se tam prostě jet podívat? “. Netrvalo snad ani vteřinu a přišla odpověď: “Je to trochu šílený, ale já jsem pro!”
Sehnat v pátek odpoledne letenku na sobotu ráno do Frankfurtu a sobotu večer zpět do Prahy se ukázalo jako nemožné (možná by se i zadařilo, ale zas tak moc jsem se hledat nesnažil ), takže auto se ukázalo jako jasná volba. A protože moje auto má vyšší “top speed”, padla volba na něj . Většina lidí jezdí autem do Frankfurtu na dva dny s přespáním na místě. To se ale ani jednomu z nás nelíbilo, takže jsme se rozhodli pro jednodenní výlet podle hesla: “Co ušetříme na spaní, propálíme na benzínu! 
“.
Původní plán byl, že vyrazíme z Prahy ráno v pět, ale znáte to… nakonec jsme vyrazili v šest. Dostat se do Frankfurtu je naštěstí dneska už pohoda, protože celou cestu jedete po dálnici. I když mi rychlostní omezení na dálnicích v ČR připadají totálně stupidní, snažil jsem se je s rezervou dodržovat. To ale znamenalo, že jsme na úseku do Rozvadova ztratili další drahocenný čas. Naštěstí může v Německu člověk stupidním limitům dát sbohem. Plyn putoval na podlahu a cestovní průměr se rychle zvedal . Bohužel, byť bylo jěště docela brzo ráno, provoz mezi Norimberkem a Frankfurtem už byl docela hustý, takže se ani na tomto úseku cesty nedalo jet tak, jak bychom si představovali – pořád ovšem vysoko nad čímkoli povoleným v českém Blbistánu . Dík všem těmto omezením nám tak nakonec cesta trvala téměř čtyři hodiny 
. Vyrazit včas a netrápit se omezeními v ČR, mohli jsme být na místě pohodlně za tři hodiny a dát si před příchodem na výstaviště ještě pořádný “frankfurter” . Takže, škoda ztraceného času.
Němci jsou naštěstí perfektní organizátoři. Z dálnice vás navedou přímo na parkovací místo, které je jen pár metrů od zastávky kyvadlového autobusu, který vás odveze rovnou na výstaviště. A kam nás přivezli, tam jsme také začali… Nehledejte v řazení snímků logiku, následují tak, jak jsme postupně procházeli jednotlivé haly. Konec řečí, tady jsou (klikací ) fotky:
Začínáme na stánku Citroën. A nedá se začít ničím jiným, než koncepty. Bude-li nová C5 vypadat jako studie C5 Airscape, pak bude ve své třídě jedním z nejhezčích vozů na trhu.
Čínské automobilky mají velkou budoucnost. Ještě to sice není úplně ono, ale je vidět, že výrobci z nejlidnatější země to myslí s útokem na tradiční značky opravdu vážně. Držím palce, protože tohle bude ještě zajímavé.
Nejsem zrovna příznivcem japonských automobilek, ale Subaru Impreza bylo vždy výjimkou. Už není. Poslední reinkarnace této legendy není ničím jiným, než totálním zklamáním .
Saab. Saab je prostě legenda a kdo říká, že ne, tak autům vůbec nerozumí 
. A ne, nemám Saab.
Na fotkách to sice není moc vidět, ale modelky u Hyundaie byly fakt slušně znuděné… Vůbec se jim nedivím .
Tak to je první stovka snímků . Další budou následovat v příštím článku.
