Český stát je zlodějská svině II. neděle, čnc 22 2007 

Já sám se rozčiluji jen velmi nerad, bohužel, český stát druhé rozčiluje nadmíru rád, takže občas se prostě rozčílit musím i já. Když byly před lety zpoplatněny dálnice, přestal jsem je používat. Většina destinací, do kterých jezdím, je snadno dostupná i bez použití dálnice, takže jsem s tím nikdy neměl velký problém. A když už bylo opravdu potřeba jet po dálnici, bral jsem si vždy služební auto – jinými slovy, dálniční známky jsem neřešil. Možná to pro vás bude překvapení, ale až do letošního roku jsem skutečně netušil, jak přesně známky fungují a kolik stojí. Až do letošního roku…

Jak jsem se již na těchto stránkách zmínil, na jaře jsem se s kamarádem vydal na autosalon do Lipska. Protože jsme jeli mým vozem a usoudili, že cestovat podél dálnice by bylo krajně neefektivní, byl jsem poprvé ve svém životě konfrontován s nutností zaplatit výpalné státní mafii v podobě poplatku za dálniční kuponek. Logicky jsem předpokládal, že koupím kupon na jednu cestu. Jenže ne, logika opravdu není českému národu vlastní. V Česku se neplatí za užití dálnice, ale za dobu, kdy ji teoreticky můžete používat (sic!). Který debil něco takového vymyslel? Ale dobrá, řekl jsem si: proč bych se rozčiloval? Koupím tedy kupon na jeden den. Žádný problém! Ale ne. Jak asi víte – a já už teď také – nejmenší časový úsek, za který zlodějská banda, která si říká zástupci lidu, bere výpalné, je týden. V Česku, které má nějakých 600 km napříč, je jistě velmi obvyklé, že někdo potřebuje jezdit po dálnici celých sedm dní v kuse, že? Nicméně, anžto jsem nepředpokládal, že bych služeb českých “dálnic” (svůj názor na tyto tzv. dálnice jsem vyjádřil v popisu cesty do Lipska) letos ještě potřeboval použít, zas tak moc jsem to neřešil, vypláznul dvě stovky a odfrčel do lepší země, kde se za dálnice sice neplatí, ale přesto jsou tam v mnohem lepším stavu než v českém “Blbistánu”.

Člověk míní a bůh mění… přišlo léto a já se najednou ocitl v situaci, kdy budu po dobu zhruba tří až čtyř měsíců potřebovat občas používat dálnici – ušetří mi to nemálo času proti poměrně dlouhé a velmi nekvalitní alternativní trase. V normální zemi by to jistě nebyl žádný problém. V normální zemi…, já ale bohužel mluvím o Česku. V normální zemi bych si koupil půlroční známku a v pohodě si jezdil. Tím se konečně dostáváme ke skutečnému důvodu mého naštvání. Jak jsem totiž s údivem zjistil, mohu koupit známku buď měsíční nebo roční. Nic mezi. Hezky to mají mafiáni vymyšlené! Vybírat za dálnice zaplacené z daní další výpalné je samo o sobě zlodějna nejhoršího řádu, ovšem způsob, jakým je zpoplatnění vymyšleno, totiž aby si každý i sváteční uživatel chtě nechtě MUSEL koupit roční znamku, už je jen na plivnutí do tváře. Takže, všem zodpovědným vzkazuji, že se jedná o sprostou zlodějnu a tudíž Český stát je zlodějská svině!

Konečně je trochu teplo! pondělí, čnc 16 2007 

Miluji vedro. Většina lidí kolem mě si na současné teploty v jednom kuse stěžuje a utíká někam k vodě nebo do klimatizovaných prostor, ale já ani náhodou. Já si naopak současné teploty vyloženě užívám. S oblibou říkávám, že jak je venku míň jak čtyřicet, je tam zima. A myslím to smrtelně vážně. Asi jsem se holt narodil na špatné rovnoběžce a někde blíž směrem k rovníku by mi bylo mnohem lépe – tak se alespoň každý rok na nějaký ten týden blíž k rovníku přesouvám ;-) . Vůbec by mi nevadilo, kdyby současné teploty panovaly celoročně. Právě naopak! Když je takhle hezky teplo, můj organismus konečně trochu pookřeje a začíná fungovat, jak má ;-) . Padesátka ve stínu to sice ještě není, ale člověk musí být vděčný i za to málo. Je to prostě tak, já zimu opravdu (ale opravdu) nemám rád – nebo, abych byl přesnější, rád každý rok nějaké dva tři týdny trávím na horách na sněhu, ale to je tak vše, co jsem schopen snést. Jakmile ve městě klesnou teploty pod 25 stupňů Celsia, cítím se velmi špatně. Takže, ať žijí vysoké teploty!

Civilisace? V Praze? Ale jděte! pondělí, čnc 9 2007 

Co odlišuje civilisovaného člověka od divocha? Není toho zas tak mnoho, ale pár věcí se najde. Jedním ze základů civilisovanosti je bezpochyby “osobní hygiena”. K důkladné osobní očistě je potřeba teplé vody. To věděli už staří Římané. V Pražské teplárenské to nevědí. Pražská teplárenská (PT) každý rok své zákazníky na cca týden od teplé vody odstřihne. Když se teplá voda vypínala za bolševika, říkal jsem si, že je to řežimem, který prostě na lidi (zákazníky) kašle. Dnes bych čekal, že si firma vážící si svých zákazníků něco takového nedovolí. Jenže, Pražská Plynárenská má monopol a já blbé sousedy, u kterých koupi kotle do baráku neprosadím :-( , takže si to Plynárenská dovolí klidně a nižší zisk jí nehrozí.

Já ovšem v situaci, kdy v našem domě probíhá válka (čti přestavba) a nejurputnější boje se navíc aktuálně zatavily doslova na mém prahu, opravdu bez teplé vody týden přežít nedokáži. Čeká mě tedy týden v hotelu. Kam vám, soudruzi pražskoteplárníci, mohu zaslat fakturu?

P.S. Ano, je mi úplně jedno, jaké “racionální” důvody PT k tomuto kroku má. Jako platícího zákazníka mě fakt ani trochu nezajímají.

Ach ty ženy… všech 5 neděle, čnc 8 2007 

Už v tom zase lítám…

Ta, jejíž srdce chci, nechce mě,
tu, která chce mé srdce, nechci já,
ta, se kterou spím, není ta, jejíž srdce chci,
ta, která spí se mnou, není ta, která chce mé srdce,
ta, se kterou bych chtěl spát má jiného…

(Proč proboha láska musí komplikovat sex?)

P. S. Cítím, že začínám dostávat toulavou…

Domovní facelift pondělí, čnc 2 2007 

Tak nám to začíná – zateplování baráku. Když vidím tu hromadu “šrotu”, která se kolem baráku začíná kupit, tak už se toho několikatýdenního soustavného bordelu opravdu nemohu dočkat ;-) . Nechci tím říci, že bych byl proti opravě, to fakt ne. Už se těším, že náš barák bude konečně vypadat hezky – i když mi tedy finálně zvolené barevné řešení úplně nesedí (ale třeba to “in natura” bude vypadat lépe než na obrázcích ;-) a navíc pořád lepší ošklivě barevný barák než oprýskaný špinavý barák, že?). Děsím se ovšem té přechodné fáze, kdy se “facelift” baráku bude dít. Bohužel, úroveň stavebních firem v Česku je obecně velmi mizerná, takže jakékoli rekonstrukce jsou pravidelně spojeny s větším nepořádkem a obtěžováním nájemníků, než by bylo nutné. U nás se s rekonstrukcí vlastně ještě nezačalo a kolem domu už to vypadá jak po výbuchu :-( . A to ještě nevím, jestli mi lešení nebude rušit “Wi-Finu”. To by byl vrchol! Asi se na příští dny odstěhuji někam do hotelu a nechám se hýčkat profesionály :-) .