Statní svátky a památné dny z velké části neslavím. Jistě, těší mě, že v ten či onen svátek mohu zůstat doma, ale zároveň si uvědomuji, jak absurdní institut státního svátku většinou je. Volno z důvodu čehosi, o čemž mnozí uživatelé takového volna nemají ani potuchy, je opravdu směšné – v převážně bezbožném Česku takovou směšnost představuje třeba většina církevních svátků. Zítřejší den je ovšem jiný. Nepřipadá na něj sice žádný státní svátek, ale připadá na něj významný den, který by si svátkem zasloužil být – a alespoň pro mne je svátkem daleko významnějším, než většina existujících svátků. Zítřejší den je dnem památky obětí komunistického režimu. Hluboce si vážím všech, kteří se stali obětí vražedného běsnení komunistických zrůd v Československu, ale i všude jinde na světě. Všech bojovníků proti komunismu si cením, protože konali a konají mimořádně záslužnou činnost. Komunismus je zlo, o tom není pochyb. I pouhý pohled na mnohé české poslance, kteří se k tomuto zlu i dnes hlásí, je důkazem, že zrůdní komunisté jsou mezi námi stále, a proto boj proti tomuto zlu musí pokračovat. Prosím věnujte zítra tichou vzpomínku všem, kteří se s tímto zlem rozhodli bojovat a zaplatili za to cenou nejvyšší. Čest jejich památce!