Výběr komponent pro nový počítač sice nebyl vždy úplně snadný, ale nakonec jsem se s ním popral k vlastní spokojenosti. Výsledný počítač se mi líbí vizuálně, je nejtišším PC, jaké jsem kdy měl a jeho výkon přesahuje mé potřeby, takže mám dostatečnou rezervu pro růst nároků do budoucna. Teď už je počítač plně funkční, ale na počátku byla jen hromada součástek… Nezastírám, že největší obavy jsem neměl z výběru jednotlivých dílů, ale z montáže.
Nikdy předtím jsem počítač dohromady nedával a neměl jsem tedy vůbec žádnou představu, co to vlastně obnáší. Takže jsem si na montáž preventivně vyhradil raději celý víkend 
. Ukázalo se ovšem, že mé obavy nebyly zcela na místě. Montáž mi šla hezky od ruky a díky geniálně konstruované skříni s oběma bočnicemi vyklopitelnými na zem, byla téměř bezproblémová. Jediný zádrhel vzniknul mojí neznalostí. Logicky jsem totiž do počítače napřed zadělal zdroj, větráky, mechaniky (DVD, pevné disky a čtečku), pak základní desku, pak všechny možné karty na desku (grafika, paměti) a nakonec procesor. A když byl procesor na místě, přišla řada na jeho chladič. Tušíte správně, v ten moment se objevil problém . Zjistil jsem totiž, že “těžký” chladič Noctua je třeba jistit z druhé strany základní desky podpěrou . Takže následovala částečná demontáž, pak jsem přidělal procesor s chladičem a teprve pak základní desku přimontoval zpět na místo ve skříni a znovu přidělal i grafiku. Nakonec přišla řada na kabely. To byl trochu větší problém, ale kupodivu jsem udělal jen jednu chybku – větrák na chladiči procesoru jsem zapojil na špatný konektor. Na to se přišlo hned při prvním zapnutí počítače. Větrák se sice točil (první start jsem absolvoval s otevřenou bočnicí, abych měl jistotu, že všechny větráky jedou a já počítač hned nespálím ), ale BIOS jej nedetekoval, takže se PC začalo bránit pískotem a varovnou hláškou. Takže jsem PC vypnul, prostudoval si manuál k motherboardu a zapojil větrák správně. Většinu kabelů nebyl problém připojit na správné místo, protože vše bylo dobře popsáno, ale samozřejmě musela exitovat i výjimka . Výjimkou byl čelní “audio” panel skříně. Od něj vedl svazek asi deseti tenkých kabelů s většinou jednopinovým konektorem. Jejich označení bohužel absolutně nesouhlasilo s označením na základní desce. Takže jsem hledal na internetu, kde jen šlo, ale úplně jasnou odpověď jsem bohužel nenalezl. Nicméně, získal jsem alespoň rámcovou představu, co by kam asi tak mělo patřit. Káblíky jsem tedy zkusil nějak zapojit a čelní panel kupodivu hned na první zapojení fungoval bez problému, takže jsem do toho dál raději nešťoural .
Po “vyladění” kabeláže následoval první start (resp. druhý – prvním byl ten, po kterém jsem přepojoval kabel větráku procesoru). Po zapnutí PC jsem přepnul rovnou do BIOSu a v něm spustil diagnostiku. Větráky jsem zkontroloval pohledem a i systém je správně detekoval. Teplotní čidla na procesoru a základní desce také neindikovala problémy. Nechal jsem diagnostiku puštěnou a zkusil zavřít skříň. Teplota začala pomalu růst, ale zanedlouho se zase ustálila a pořád vše zůstávalo v normě. Alespoň pro začátek tedy bylo vše dobré. Teplotní poměry ve skříni jsem teď ovšem neměl v úmyslu řešit. Počítal jsem s tím, že až nainstaluji operační systém, provedu nějaké zátěžové testy, které teprve ukáží, jestli je počítač schopen se uchladit. Teď jsem jen potřeboval mít jistotu, že jej při prvotním nastavování a instalaci systému neponičím žárem 
. Nicméně, skříň jsem raději zase otevřel a nechal jsem jí až do zátěžových testů otevřenou. Pak jsem v BIOSu zkontroloval, že detekuje správně všechen instalovaný hardware a nastavil čas a dalších pár drobností podle svých preferencí. Bez problému 
.
Přišel čas instalce operačního systému. Už jsem psal, že jsem nakonec řekl WOW, takže do mechaniky putovalo DVD s Windows Vista. Instalce byla překvapivě hladká a příjemně mě překvapila. Po prvním spuštění mne příjemně překvapila také vlastní Vista. Operační systém bez problému detekoval veškerý HW a nainstaloval všechny potřebné ovladače. Úplně nejpříjemnějším překvapením bylo, že systém nevyžadoval žádnou aktivaci, prostě stačilo jen zadat kód. Aktivací mě neskutečně štvaly Windows XP (ostatně, když jsem pak o týden později přeinstalovával XP na starém počítači, abych ho předal v bezproblémovém stavu, musel jsem si popovídat s pánem na lince Microsoftu, protože jsem překročil povolený počet (pře)instalací a automatická aktivace tak neprošla).
A tím to vlastně celé končí . Počítač funguje bez problému, Visty mě ovšem už občas štvou . Po záhořování v SiSoft Sandře jsem se rozhodl do počítače přidat ještě jeden větrák (podrobnosti najdete zde) a také jsem vyměnil chladič chipsetu. Místo původního ASUS pasivního chladiče přišel pasivní Zalman s typovým označením ZM-NBF47, jiných změn nebylo třeba.
Sandra také ukázla, že počítač má výkon jaký má mít, takže jsem jej evidentně smontoval správně . Teplotní poměry ve skříni jsou teď pohodové. Teplota procesoru se při běžné práci pohybuje mezi 40-45 °C, při extrémní dlouhodobé zátěži šplhá až těsně nad padesát, ale klesne-li zátěž, vrací se teplota do normálu. Základní deska se standardně pohybuje kolem 40 °C, při zátěži stoupá o 3-4 stupně. Staré disky mají standardně teplotu kolem 30-35 °C a nový disk 40-45 °C. Při extrémní dlouhodobé zatěži se jejich teplota dokáže vyšplhat až o deset stupňů, ale pak zase rychle klesá. Nutno podotknout, že uvedené teploty jsou platné při současných vysokých venkovních teplotách kolem 30 – 35 °C, tudíž počítám, že přes zimu budou o něco nižší.
Dodám jen, že celou montáž i s instalací systému jsem hravě zvládl za den!
