Výběr základní desky pro mě nebyl vůbec jednoduchý. Motherboard představuje poměrně zásadní kus HW pro celkový bezproblémový chod počítače a také nemálo podmiňuje jeho výkon. Já ovšem moc nevěděl jak ani čím, takže jsem se neměl od čeho odrazit. Měl jsem ale naštěstí jasno v tom, jaký typ procesoru chci použít a věděl jsem také, jaké chci použít paměti, takže jsem tyto dvě skutečnosti vzal jako dva výchozí určující paramety toho, jakou desku hledám.
Procesor a paměti ovšem nakonec nebyly jedinými parametry. Postupně – jak jsem se seznamoval s nabídkou desek na trhu – jsem totiž naspecifikoval ještě několik dalších podmínek. Chtěl jsem, aby deska byla osazena síťovou kartou. Na internet se připojuji přes Wi-Fi a “krabička”pro příjem Wi-Fi signálu se připojuje k síťové kartě. Nákup extra síťovky jsem považoval za zbytečný luxus. Další podmínkou byl dostatek USB konektorů. Zjišťuji, že množství věcí, které se k PC připojují pomocí USB kabelu se mi povážlivě množí (foťák, mobil, mp3 přehrávač, druhý mobil, USB klíčenka…) a věčné přehazování kabelů mě nebaví – na starém počítači byly jen dva USB konektory, a to ještě velmi nešikovně vzadu na skříni. Dalším požadavkem byl (blíže nespecifikovaný) “vysoký” počet slotů. Tak nějak si říkám, že v počítači se buď hned nebo časem mohou ocitnout různé rozšiřovací karty a musí tudíž existovat místo, kam je zapojit. Konečně asi posledním parametrem pro výběr byla zvuková karta. Původně jsem předpokládal, že koupím samostatně zvukovou kartu, takže deska měla být bez zvukovky. Ovšem po zjištění, jaká je mizerná nabídka zvukových karet a zaroveň zjištění, že většina základních desek zvukovku obsahuje, jsem se rozhodl, že zvukovka bude také lepší integrovaná. Mé nároky na zvukovou kartu nejsou totiž zrovna vysoké. Z počítače sice poslouchám hudbu docela často, ale téměř stoprocentně přes studiová sluchátka, takže mi stačí obyčejné stereo. Prostorový 5.1 zvuk na starém počítači jsem využil snad jen jednou. Přeci jen, sledování filmů přes PC není úplně to pravé ořechové.
Jak vidno, nakonec jsem tedy měl poměrně jasnou představu co chci, takže jsem prolezl maximum informací o základních deskách, které jsem na interntu našel a dokázal pobrat a výsledkem byla volba desky P5B-E od společnosti Asus. Pro tuto desku v konečném účtování příznivě zabodoval i fakt, že je “Windows Vista” ready. A moje požadavky samozřejmě plní na 100%. Jde na ní osadit “můj” procesor i “moje” paměti, má vestavěnou síťovou i zvukovou kartu (osmikanálovou, co ja si s ní proboha počnu 
), asi deset USB konektorů a dostatek PCI slotů i SATA konektorů.
. I tak moje obýváková “pracovna” navždy zůstala trnem v oku mé (dnes již bývalé) přítelkyně (aby bylo jasno, nic proti počítačům nemá, jen je nemusí v obytných místnostech 
– ale už v sobě mám záklopku, která mi brání předělat jej na pracovnu. Takže, musel jsem vycházet z toho, že pracovní stůl je malým nechtěným “hyzdidlem” jinak pěkného prostoru a měl by tudíž poutat pozornost co nejméně. Nábytek v obýváku je černý, dosavadní PC bylo béžové a působilo skutečně jak pěst na oko. Nová skříň tedy musela být celočerná a pokud možno hodně nenápadná. A teď něco takového zkuste někde sehnat 
