Už jsem se zmínil, že od začátku dubna jsem zpět v pracovním procesu. Nové zaměstnání je spojeno ještě s jednou zásadní změnou. Až dosud jsem totiž pracoval poměrně daleko od domova a do práce jezdil autem. Mohl jsem sice cestovat i hromadnou dopravou, ale vyžadovalo to nejméně dva přestupy a v ideálním případě 45 minut na jednu cestu (kdykoli jsem to ovšem testoval, zabralo to spíš hodinu a čtvrt). Autem jsem v práci dokázal být v ideálním případě za 15 min., ale většinou bylo potřeba počítat spíš s půlhodinou. Protože jsem jezdil po okruhu, kde šlo jet většinu cesty plynule povolenou rychlostí 70 km/h, dařilo se mi držet náklady na benzín někde kolem dvojnásobku ceny za měsíční tramvajenku. Nebylo co řešit.
S novou prací se ovšem poměry radikálně změnily. Budova, v níž pracuji, je umístěna v té části Prahy, kterou bych sice nenazval zrovna centrem, ale do centra v širším slova smyslu patří. Cestování autem tak díky zácpám čas vůbec nešetří. Právě naopak. Navíc stejnou trasu jako autem teď mohu absolvovat autobusem, takže ani o srovnatelných nákladech se už moc nedá hovořit. Za benzín bych teď dal tak 3-4 násobek toho, co za lístek na bus. Navíc na místě prakticky není šance zaparkovat zadarmo (placených parkovacích míst je dostatek, ale placené parkování jen dál znevýhodňuje auto). Po prvním týdnu jsem tedy cestování autem vzdal a přesedlal na autobus. Ten se k cíli pohybuje (v zácpově kritických místech) vyhrazeným jízdním pruhem, takže jsem v práci bezpečně za nějakých dvacet minut. Zpočátku jsem cestoval za lístky, ale to nepředstavuje zrovna optimální variantu, takže jsem se rozhodl pořídit si časovou jízdenku. Na internetu jsem si našel, že ideálním lístkem pro mě je lítačka na tři měsíce s volitelným začátkem platnosti. Tento lístek existuje ve dvou variantách – levnější a dražší. Levnější verze se od dražší liší tím, že Dopravnímu podniku (DP) musíte poskytnout osobní údaje. Na první pohled jsem se domníval, že nižší cena bude kompenzována tím, že budu muset akceptovat určitý příval reklamních materiálů od DP a spřátelených firem, kterým DP moje údaje střelí. To by neměl být problém. Jak se ale ukázalo, nižší cenu nelze takto vysvětlit. Takže jediné další vysvětlení, které mě napadá je, že vyšší cenou se DP snaží kompenzovat ztrátu, která mu vznikne tím, že “nepersonalizovaný” lístek může sdílet větší počet lidí. To, že by něco takového někdo skutečně činil, mi ovšem přijde tak absurdní, že musí existovat ještě nějaké třetí vysvětlení rozdílných cen.
Ve čtvrtek jsem se tedy vydal na prodejní místo DP, abych si vybranou jízdenku pořídil. Ale nepořídil 
. Pravda, měl jsem si uvědomit, že Češi prostě zbožňují “bumážky” a stránky DP si lépe pročíst. Takto jsem tedy u okénka vyfasoval jen formulář k vyplnění a dostal informaci, že musím přinést fotografii (formulář je možno vytisknout ze stránek DP a ušetřit si tak cestu na prodejní místo). K čemu ovšem formulář slouží jsem skutečně nepochopil. Vyplňuje se do něj totiž jen jméno, datum narození a PSČ. Z uvedeného je vidět, že použít údaje pro marketingové účely opravdu nejde. Večer jsem tedy formulář vyplnil, připravil si fotografii a dnes se vydal pro jízdenku znovu. Opět jsem si vystál frontu, ale tentokrát už naštěstí ne zbytečně. Pak jsem se ale nestačil divit. Paní na prodejním místě údaje z formuláře přeťukala do počítače a s jeho pomocí pak vytvořila celou jízdenku. K čemu tedy vlastně formulář slouží opravdu nechápu. Těch pár údajů bych mohl u okénka v klidu nadiktovat a ušetřil by se papír. Ekologie mě sice nebere, ale takovéto nesmyslné plýtvání papírem mě docela irituje. Již od čtvrtka jsem marně přemýšlel, k čemu vlastně DP potřebuje moji fotografii. Když jsem nově vyrobenou časovou jízdenku obdržel, zjistil jsem, že donesená fotografie se stala její součástí. Nedokáži si umístění fotografie na jízdenku vysvětlit jinak, než tak, že jsou revizoři ve službách DP negramotní a nedokáží jinak ověřit, že tramvajenka skutečně patří tomu, kdo se jí prokazuje. Nestačilo by, aby na jízdence bylo napsáno, že je platná jen s občanským průkazem (pasem nebo čímkoli) číslo XYZ? Proč ale dělat věci jednoduše, když to jde složitě, že? Je ale možné, že revizoři nemají právo kontrolovat občanky (nevím, nechce se mi to hledat), ale v tom případě je zase zbytečné, aby v tramvajence bylo uvedeno vedle fotky i jméno a datum narození, protože by je revizor stejně nemohl zkontrolovat. Takže ať si nad tím lámu hlavu sebevíc, jediné co mě napadá je, že vyžadování fotky a osobních údajů je prostě jen taková zbytečná buzerace. Zajímalo by mě, jestli se dožiji doby, kdy se různé instituce a firmy v ČR budou k lidem chovat na úrovni.
Největším šokem pro mě ovšem byla vlastní jízdenka. Ta sestává ze dvou částí (proboha proč!?) vložených do nechutného plastového obalu. Mohl by mi někdo vysvětlit proč každý doklad, který v ČR člověk obdrží má jiný formát (občanka, pas, řidičák, tramvajenka, rodný list, očkovací průkaz…)? V tom prostě musí být nějaký skrytý záměr!
? Chvíli jsem zkoušel mačkat všechny možné čudlíky, ale nic. Zkusil jsem i párkrát povyskočit, ale zase nic. Zkusil jsem vypáčit dveře, ale marně. Nezbylo než se spolehnout na zvonek a přivolat si pomoc. Jen co se rozdrnčela skutečně protivná siréna, ozval se mi nějaký chlapík na dispečinku.
.
! A-Class je japonská hudebně-taněčně-modelkovská skupina, která si rozhodně zaslouží pozornost. Jde o osm dívek lehce nad dvacet (jsou to ovšem Japonky, takže vypadají tak o pět let mladší, a to je prostě ideální 
) rozdělených do dvou “týmů” po čtyřech. Prvním týmem je “Entertainment team” (modrý tým), který zpívá a tančí a druhým týmem je “Visual team” (červený tým), který… který slouží prostě pro potěchu oka 
a nedobrovolné prázdniny jsou ty tam 
. Když to teď vzalo takový rychlý obrat, tak si skoro říkám, že bych býval snesl ještě pár dní lenošení 
.