Musím přiznat, že nadbytek volna, kterým teď jako nezaměstaný disponuji, mě nijak zvlášť netěší. Zjistil jsem totiž, že si jej vůbec nedokážu užít. Chybí mi kontakt s lidmi a dělání něčeho užitečného. Jasně, mám teď spoustu času na čtení, na hraní si s počítačem a vlastně na cokoli, co bych chtěl, ale vzhledem k tomu, že nad mou budoucností visí otazník, nedovedu si prostě náhlé volno patřičně užít. Kdybych věděl, že už mám nějakou práci jistou a nastupuji – dejme tomu – v květnu, tak si ten zbývající volný čas užiju na maximum, ale takhle jsem jen ve stresu a nic z toho :-( . Navíc jsem zjistil, že mi chybí kontakt s lidmi. Přes den všichni trčí v práci nebo ve škole a večer jsou utahaný a nepoužitelný, protože další den musí zase do práce nebo školní lavice. A já dřepím doma mezi stěnama a úpím :-) . Dneska jsem na to ale vyzrál ;-) .

Normálně nedám na internetové bankovnictí dopustit, ale ráno jsem usoudil, že taková návštěva pošty a kontakt s vlídnou pošťačkou může být vítaným rozptýlením. Posbíral jsem tedy všechny možné složenky a vyrazil. Čekal jsem, že v jednu odpoledne bude na poště pusto prázdno anžto normální člověk tvrdne v práci nebo na obědě. Nejspíš ovšem všichni nezaměstnaní v Praze dostali stejný nápad jako já, protože poštovní úřad byl zcela plný a fronty nekonečné. Měl jsem zato, že se nezaměstnanost v hlavním městě pohybuje někde kolem dvou procent. Blbost. Podle množství lidí na ulicích a v prostorách poštovního chrámu je nezaměstnaná minimálně půlka Prahy ;-) .

Poštovní úřednice byla vskutku úžasná a do své práce jistě zamilovaná, takže jsem zalitoval, že jsem přeci jen neposlal peníze z počítače :-) . Na zítra jsem naplánoval návštěvu banky, tak uvidíme, jestli bude zábavnější :-) .